čtvrtek 23. července 2015

Sehradice

  
... jedním ze tří středověkých hradních pozůstatků podél naučné stezky Pod Starým Světlovem je zřícenina Sehrad. Do dnešních dnů se z této středověké památky bohužel dochoval jen náznak obvodu stavby a starých obranných valů. Počátky hradu lze položit na konec 13. století, kdy jej nechal olomoucký biskup Bruno ze Šaumburka postavit za účelem ochrany Slavičínska před vpády z Uher. Tehdy ještě hrad nesl název Engelsberk, což je možné přeložit jako Andělský hrad nebo Andělská hora. 
Na začátku 14. století byl hrad pravděpodobně dobyt uherskými nájezdníky, aby jej po polovině 14. století přijali za svůj domov biskupští manové Ješek a Stašek. Tehdy se rovněž poprvé objevuje český název hradu Sehradice. Oba názvy hradu, původní i pozdější, postupně upadaly v zapomnění a už od 18. století se začíná používat pro zříceninu název Sehrad nebo Vala. Mimo to byl hrad někdy označován lidovým názvem Tetov, což souvisí s významným rodem Tetourů z Tetova. Ti však drželi hrad až v době, kdy byl již zcela opuštěný. Dle dochovaných pramenů je hrad shledáván již na začátku 16. století jako opuštěný. Snad ho poškodili i vojáci při česko-uherských válkách. Každopádně byl ale přičleněn k velkému světlovskému panství s novým centrem nad Bojkovicemi - hradu Nový Světlov.
Bílé Karpaty
Zajímavé odpovědi na dohady o historické podobě Sehradu našel archeologický výzkum Jiřího Kohoutka v roce 1983. Ten zjistil, že hrad se skládal z dřevěného předhradí a kamenného jádra. Nechyběl ani systém obranných valů a příkopů. Tento archeologický průzkum mimo jiné prokázal, že hrad byl již ve 14. století poškozen a znovu obnovován. V dalším století ho majitelé nechali rozšířit a Engelsberk spolu s nedalekým Starým Světlovem představoval významnou pevnost. Do hradního komplexu snad už tenkrát patřilo dodnes dochované jezírko, které nelze kolem cesty minout.
Tak jako k jiným tajemným místům v Luhačovském Zálesí, i k Sehradu se váže celá řada pověr a pozoruhodných svědectví. Dle výpovědí našich předků tam obyvatelé skrze duchy a strašidla nemohli vůbec bývat. "Běhají tam ohniví psi a střehou pokladů v zasypaných sklepích. Jezero u hradu nemá prý dna a zasypaná studně blíže jezera byla tak hluboká, že kačena, jíž do ní pustili, vyplavala až u Hradiště z řeky Moravy. Starý uhlíř viděl na své oči vodníka, jak bral divoké svini mladé a házel je do jezera."
Ani strašidla, ba ani vodníci však neubránili hrad před rozebráním na stavební materiál. Zejména proto je dnes zřícenina dochována pouze ve formě výrazných terénních útvarů, z nichž místy vystupuje kamenné zdivo. Rozpoznatelná je rovněž vyvýšenina, na které stávala hradní věž. Přesto, nebo možná právě proto, jsou pozůstatky hradu Sehrad jedním z nejtajemnějších míst Luhačovského Zálesí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a čas strávený na mém blogu. Přeji vám pohodový krásný den.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...