čtvrtek 11. června 2015

Vlčí máky

... 11. listopadu 1918 v 11 hodin a jedenáct minut zazněla poslední salva při podpisu příměří na konci I. světové války. Hrůzy této války zůstaly tak hluboce vryty ve vědomí účastníků, že poté, co válka skončila, byl 11. listopad vyhlášen Dnem válečných veteránů.
Symbolem tohoto dne se stal vlčí mák jako symbol nového života. O symboliku vlčího máku se nevědomky zasloužil vojenský lékař podplukovník John McCrae z kanadského Ontaria, který v první světové válce sloužil v Evropě. Ačkoliv byl vojenským chirurgem, na útrapy a bolest raněných vojáků si nemohl zvyknout. Svoji bolest mírnil psaním básní. Zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka poručíka Alexise Helmera. Očitý svědek seržant Cyril Allison popsal, že toho rána, kdy vál jemný východní vítr, se vlčí máky mezi hroby jakoby vlnily. John McCrae svou bolest vepsal do básně, ale papírek s ní zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a poslal do Anglie. Časopis Punch publikoval báseň 8. prosince 1915. Tradice nošení vlčího máku se John McCrae nedožil, zemřel na zápal plic 28. ledna 1918 ve Wimereux, poblíž Boulognea ve Francii ve věku 44 let.
A ještě jedno vysvětlení, proč právě vlčí máky, tentokrát z čistě botanického hlediska. Po celou historii válčení se říká, že právě na bojištích a na hrobech jako symbol krve vždy vyraší rudé vlčí máky. Vysvětlení je jednoduché. Vlčí máky kvetou v době, kdy jiné rostliny v okolí jsou mrtvé. Semena vlčích máků odpočívají v půdě řadu let a když nejsou nablízku konkurenční rostliny, vyraší. A právě půda na bojištích rozbrázděných a přerytých bombami a granáty, se silnou koncentrací vápence ze zdevastovaných budov působila jako katalyzátor pro vyrašení vlčích máků. V květnu 1915, kdy McCrae psal svou báseň, rozkvetlo na polích ve Flandrech množství vlčích máků, jaké zde předtím nikdo neviděl. 
Vlčí mák (Papaver rhoeas)
Na polích ve Flandrech
Překlad básně Johna McCrae

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.


Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid
( maturitní četba, ale také film a slovenská rozhlasová hra )


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a čas strávený na mém blogu. Přeji vám pohodový krásný den.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...