sobota 2. června 2018

Replika valašské zvonice

... původní zvonice je zmiňována od poloviny 18. století. Ke vzniku obdobných obecních zvoniček dal popud především ohňový patent Marie Terezie, který vydala v roce 1751 a který dával obcím kromě zvonění v době požárů i povinnost vybudovat studnu. V původní zvonici býval umístěný 48 kg těžký zvon, ve kterém bylo podle pověsti zalito i stříbro. Údajně prý měl tak jasný zvuk, že jej bylo možné uslyšet po širém okolí, dokonce i na Kotárech. Avšak i na tento malý zvonek přišla v průběhu první světové války rekvizice a byl pro válečné potřeby zabaven. V období první republiky začal význam zvonice postupně upadat, zvláště po roce 1930, kdy byla naproti postavena kaple a nový zvon byl umístěný zde. Díky dochovaným listinám se dovídáme, že se v Držkové pravidelně zvonilo ještě za druhé světové války a že za svou práci dostával zvoník služné 200 korun ročně z obecních prostředků. Přestože byla původní držkovská zvonice památkově chráněna, musela být pro svůj špatný technický stav a také kvůli plánované regulaci potoka v roce 1970 stržena. Místní na svou zvonici nezapomněli a na podzim roku 1998 se z iniciativy místních začala stavit zvonice nová, věrná kopie z dochovaných snímků, a již 11. července roku 1999 byla slavnostně posvěcena za velké účasti místních i přespolních.

neděle 29. října 2017

U Raušů

... formanský hostinec ve Velké Bíteši, který zde údajně býval od nepaměti. Začátkem 20. století byl jeho majitelem Leopold Vachlt. Od něj v roce 1931 kupuje objekt Tomáš Rauš a buduje zde zájezdní hostinec U Raušů. Původně se jednalo o hostinský dům, který nabízel i výsek masa, neboť původně Raušovi byli vyučeni řezníky ve Vídni. Obliba hostince stále rostla, proto po pár letech bylo jejich hlavní činností provozování formanského hostince. Po válce převzal znárodněný podnik synovec Karel Rauš, který, ač se to zdá na tu dobu neuvěřitelné, znásobil jeho věhlas. I když oficiální název byl Lidová jídelna, neřeklo se hostinci jinak než "U Karlíčka". Nejvýznamnější návštěvou té doby byla zastávka na oběd tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého s celou vládou. V roce 1981 došlo k rozšíření hostince ještě o vedlejší dům. Sláva celého zařízení končí náhlou smrtí Karla Rauše v roce 1988. Dochází zde k častému střídání vedoucích a objekt upadá. Příchodem nové doby přichází v roce 1991 i nový majitel, restituent Jiří Rauš, synovec Karla a vnuk zakladatele Tomáše. Dochází k modernizaci a rozšíření prostor o ubytovací zařízení a Restaurace U Raušů dostává opět svůj minulý zvuk a slávu.

sobota 28. října 2017

Kostelní tvrz

... opevněný kostel svatého Jana Křtitele patří mezi významné pamětihodnosti Velké Bíteše, města ve východní části Českomoravské vrchoviny. Jedná se o ojedinělou památku opevněného kostela, někdy také nazývanou jako kostelní tvrz, a také o jeden z nejlépe dochovaných opevněných kostelů u nás. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

pátek 27. října 2017

Devět křížů

... poblíž 168. kilometru dálnice D1 se tyčí Devět křížů. Odpověď na to, kdo a kdy je tam nechal postavit, ale historici v archivech nenašli, protože neexistují žádné archivní prameny. Základem je pověst o devíti mrtvých, kteří zde byli zabiti v průběhu svatby, k níž mělo dojít v roce 1540. Původní kříže nechali vztyčit benediktinští mniši z kláštera v Rajhradě. Po jejich ztrouchnivění je nahradili novými a každých sto let docházelo k jejich svěcení. Poslední zmínka o jejich svěcení pochází z 18. září 1887. Kříže jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.

neděle 4. června 2017

Україна => Пилипець => Полонина Боржава

... i když není polonina Boržava největší ani nejvyšší poloninou Podkarpatské Rusi, jistě je jednou z nejpřitažlivějších a nejkrásnějších. Boržava je doslova prototypem toho, jak si většina z nás poloninu představuje. Mírně modelovaný oblý travnatý hřbet s radiálně se rozbíhajícími bočními hřbety je skutečnou pastvou pro oko. Nachází se ve střední části Zakarpatské Ukrajiny mezi městy Volovec, Svaljava a Mižhirja. Rozlehlé bezlesé horské hřbety pokryté převážně borůvčím působí na pohled jako ze zeleného sametu. Nejvyšším vrcholem je hora Stoj (1681 m, nazývána též Stij či Stohy) ležící mimo hlavní hřeben. Významnými vrcholy na hlavním hřebenu jsou od západu (od Volovce) Temnatij (1347 m, též Temnatik či Tomňatyk), Plaj (1334 m) s meteorologickou stanicí, Veliký vrch (1598 m, ukrajinsky Velikij Verch) a Gemba (1491 m). Na severní straně hor jsou lyžařská střediska Podobovec a Pilipec. Nedaleko nich se nachází významná zdejší turistická atrakce vodopád Šipot (Šipit). Obliba poloniny Boržava se mezi turisty tradovala již za první republiky a k jejím obdivovatelům patřil i spisovatel Ivan Olbracht, který dlouhá léta žil v Koločavě, ze které to na Boržavu není nijak daleko. Polonina Boržava je poměrně oblá bez výraznějších strmých horských kuželů, na vrcholových holinách i horských stráních jsou četné pastviny.
( zdroj: http://www.dusekarpat.cz, nakladatelství SKY - UKRAJINSKÉ KARPATY, ZAKARPATSKÁ UKRAJINA, POLONINY )
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...