neděle 12. března 2017

Husí hora

... jen místní snad vědí, proč se svahu s vinohradem říká Husí hora. Kousek nad vinohradem s výhledem do dalekého okolí stojí socha Panny Marie, které snad nejvíce útrap přinesla moderní doba spojená s rozvojem automobilové dopravy. Původní socha byla pořízena nákladem Rolnické záložny v Hluku v roce 1894 a zhotovil ji sochař a kameník Jan Cingroš. Při několika dopravních nehodách byla poškozena natolik, že ji už nebylo možno opravit. Proto byla v roce 1998 nahrazena sochou novou, z té původní zůstal pouze kamenný podstavec.
( zdroj: http://kronikahluk.cz,  )

sobota 25. února 2017

Bylo tu, není tu

... přírodní památku Pod Husí horou tvoří umělý zářez s geologickým odkryvem asi 30 metrů dlouhý a 3 metry vysoký. Nachází se v těsné blízkosti nejstarší vinice v Hluku. Motivem ochrany je jediný povrchový výchoz hluckých vrstev - nejstarších sedimentů bělokarpatské jednotky. Stáří sedimentů odpovídá spodní křídě, kdy se v těchto místech rozlévalo druhohorní moře.
( zdroj: http://nature.hyperlink.cz a informační tabule )

pátek 24. února 2017

Přílucká vyhlídka

... při cestě vysoko nad Příluky stojí kaplička Panny Marie ustavičné pomoci, která byla posvěcena 26. června 1938. Nejedná se o žádnou významnou historickou stavbu, ale je důkazem splněného slibu. Nechal ji vystavět František Krumpolc, rodák z Příluk, jako poděkování za uzdravení po zranění v I. světové válce. Náklady na její výstavbu činily 8 378,- Kč a dodnes upoutává pozornost svou podobou i krásnou polohou v krajině. Vedle kapličky vždy stála socha svatého Antonína Paduánského, která však nepřežila totalitní režim. Díky veřejné sbírce mohla být socha znovu vytvořena sochařem Jiřím Rejdou a v neděli 14. června 2015 posvěcena.

čtvrtek 23. února 2017

Tučný čtvrtek

... cyklus zvyků a obyčejů končícího masopustu zahajuje Tučný čtvrtek, někde bez okolků nazývaný Tlustý čtvrtek, neboť tímto dnem vstupuje obžerství a nabité masopustní období do mohutného finále. Je to den, kdy se navštěvovali sousedé doma a v hospodě, aby tu při muzice jedli, pili, besedovali i tančili a před nadcházejícím půstem se dosyta najedli vařeného masa, šišek a koblih, protože podle tradice se nám má lesknout huba omastkem, abychom nejen půst, ale i na celý rok nabrali sílu. Tradice je známa již z doby posledních Přemyslovců na českém trůnu, to se ovšem týkala hlavně masa. V 18. století se nedílnou součástí masopustního čtvrtečního jídelníčku na vesnici stala vepřová pečeně se zelím a knedlíkem, která se o století později rozšířila jako součást jídelníčku i do měst. Sladké koblihové pokušení se s čtvrtečním masopustním datem pojí taktéž od středověku, ač tehdejší koblihy koblihám současným nebyly zřejmě podobné, ale kdo ví, jak chutnaly tehdejší koblihy, kobylihy, koblížky, šišky, kreple, kreplíky, smaženice či smaženky.

čtvrtek 5. ledna 2017

Čepice

... většinu oblečení pojmenováváme slovy, kterým se říká cizí, tedy slovy přejatými z jiných jazyků. Stejné je to i se slovem čepice nebo-li pokrývkou hlavy. Zajímavostí je, že podobné slovo čepec je pravděpodobně domácí. Z čehož jasně plyne, že ta dvě velmi podobná slova označující skoro totéž nejsou jazykově příbuzná. Původ slova čepice a čapka, což jsou jen dvě varianty jednoho slova, k nám přišla přes němčinu, kde se do podoby Tschappe změnilo starofrancouzské chape, které vzniklo z latinského cappa. Ze stejného latinského slova vznikla i slova kapuce a kápě a dokonce i výraz kapota. Takže čepice je příbuzná s kapotou. Čepec pak má, jak říkají slovníky, původ nejistý; jediné nepochybné je, že jde o výraz všeslovanský.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...